na Blog.cz

Ahojky.

Jak už jste si možná mohli povšimnout, vůbec nestíhám. S těží oběhnu svoje SB, za což s ejim milionkrát omlouvám a moc mě to mrzí. Místo prázdnin jsem se musela učit na přijímačky, které jsem psala včera a jsem strašlivě mco ráda, že je to za mnou. Vzali mě, za což jsem nejvíc šťastná a na Čarodějnice to pořádně oslavím! Ale teď řeším i další problémy, ohledně svých kamarádů, což mě pomalu dohání k šílenství, potřebovala bych oddech a menší relax, hlavně se vyspat, protože díky mému ponocovávání nejen kvůli učení jsem šla spát nejpozději o půl sedmé ráno! A to jsem musela o dvě a půl hodiny později vstávat, protože už k nám chodili koledníci. No jo, bylo toho moc. Snad se sem teď víc dostanu. Navíc, opět nestíhám psát povídky Za šedým závojem skutečnosti, u které mám jen úvod. Budu se snažit navštěvovat moje SB co nejčastěji a přidávat jim co nejvíc komentářů a sem na blog co nejvíc článků. Snad vše bude vycházet tak, jak chci, a to nejen tady na blogu :)

Mějte se krásně, užívejte si života a přeji krásné prožití Filipojakubské noci :)

Můj první drabble, tak se prosím nelekněte :D Udělala jsem to naprosto z nudy, bez varování to na mě přišlo, něco jsem napsat musela :D Vím že je to hrozný, ale já za to opravdu nemůžu :D

Hermiona se zrovna chystala převléct, když uslyšela tu ránu. Nevěnovala tomu příliš velkou pozornost, až když uslyšela silnější ránu, vyměnila si pohled s kamarádkami a rozhodli se společně jít se podívat. Kdy vyšli na chodby, běhali studenti sem a tam, nikdo netušil, co se děje. Všichni Nebelvírští utíkali stejnou chodbou do Velké síně, kde jedině se mohli dozvědět, co se děje. Hermiona šla rychlým krokem stejnou cestou, jako její kamarádky.

Celé Bradavice pokryla bílá peřina, paní Zima naplno udeřila. Dávali to na jevo i křišťálové rampouchy, který viseli několik metrů dolů z věží Bradavic. Ty nejdelší rampouchy mohli mít až šest metrů, a stále rostly. Mráz na povrchu sněhu se třpytil duhovými barvami a kdo tuto zimu již neuklouzl, jako by nebyl.

Ahojky :))

Tak co tento týden? Vydařil se docela dobře, vyřešila jsem svoje problémy, i když pár vnitřních ještě mám. Ty ale potlačuji, takže je zatím nijak zvlášť neřeším, i když vím, že se brzy rozlezou po celém mém mozku a budou mě zatěžovat. Navíc, čekají mě přijímačky a co si z toho dělám? Nic. Hlasí se nás tam třicet, berou nás třicet, tak jsem si jistá výhrou. I když se může všechno pokazit, prostě to neřeším, neřeším nic. Jen doufám, že mi to nic neřešení a dobrá nálada dlouho vydrží. Navíc, budu na blogu jen do středy, pak jsou prázdniny, takže se sem jen s těží podívám, takže mě omluvte. A pro zájemce tu taky něco mám. Povídku Za šedým závojem skutečnosti jsem dopsala zatím tam, kde se Hermiona potká s Dracem a pozná, že on je ten, kdo jí psal dopisy. Navíc tam je ještě nějaká ta líbačka, takže doufám, že se vám to bude líbit ;)

Ale co vy? Jak se máte a jak budete trávit prázdniny? :)

Škubl sebou. Co tu sakra ta holka dělá?! Proč není u svého ctitele, proč se k němu teď netulí a nesměje se s ním tomu ubohému levnému kroužku, co má od něj na prstě? On jí určitě může koupit lepší!

"Rone?" řekla Hermiona překvapeně

"Čekáš tu na toho tvého tajného prince?!" křičel rozzuřeně

Z Ronových očí srčely blesky a jeho obvykle bílé tváře se změnily v rajčatově červené.

Trošku brzy, ale nevadí, ne? :)

Tento týden se mi dařilo tak z poloviny. Do žákovské knížky nám zapisovali známky, no a dvě čtyřky se mi zrovna moc nehodí, i když se nám známky na konci roku nepočítají, doma to nevypadalo zorvna nejlíp. Smoazřejmě jsem dostala vynadáno a zákaz na příští diskotéku, která je pro mě jistým způsobem důležitá, ale co, rozhodla jsem se začít makat nejen ve škole, ale i doma, snad mi to výjde. Dneska jsem navíc měla jet na zápas, na který samozřejmě nemůžu! Už mě to štve, ale vím, že jednou se vše zlé obrátí v dobré. Dokonce i to, že mám zalehlé uši a vykřičené hlasivky ze včera, měla jsem totiž tu možnost jet do Jihlavy na KABÁTY, bylo to dokonalý!

Ale taky co vy? Jak se daří vám?

Nějak teď nemám čas chodit sem. Možná tak zveřejnit pár článků, přidat další kapitolu povídky a když je čas a inspirace, pokračuji v ní. Povídku Špatná krev pořád nechávám být, pořád nemůžu přijít na správné pokračování. A s mými SB je to ještě horší. Snažím se každé navštívit co nejčastěji, napsat do co nejvíce článků, tak se prosím nezlobte, když toho bude málo, vůbec nestíhám :( Každopádně se budu snažit být tu co nejčastěji.

Hermiona byla celé další dva týdny pořád šťastná. Usmívala se, protože každý další dopis jejího ctitele, se kterým si skvěle rozuměla, jí dával pocit štěstí a zdvihl jí dobrou náladu o stupeň výše. Ron s Harrym si samozřejmě její neustále dobré nálady nevšimli, Hermiona prostě byla šťastná a usmívala, co by chtěli víc? Měli rádi Hemrionu v dobré náladě, když se totiž její nálada snížila až na bod mrazu, raději se před ní schovávali a snažili se jí vyhnout, nikdo by nechtěl potkat naštvanou Hermionu. Nikdo.

Draco si sedl do křesla u krbu. No a co, že zmešká hodinu? Zmeškal jich už tolik, že to nelze spočítat. Co udělá jedna dlaší hodina? Nejspíš nic. Draco byl tak zamylšený, že skoro nespozoroval sovu, která mu jemně ťuká na okýnko. Bez jakýchkoliv emocí vzal od neznámé sovy dopis a roztrhl ho. V tu chvíli ho nenapadlo, že by ten dopis mohl být od Hermiony, už na dopis nemyslel. Ale jen jak si přečetl ty dvě slova "Kdo jsi?" napsaná jejím úhlendým písmem, oči se mu rozzářily. Usmála se a ještě chvíli si dopis prohlížel. Pak ho najednou napadlo, co má odepsat?! Sedl si ke stolu a bezmocně přemýšlel. Nic ho nenapadalo. Druhá verze básně už by nebyla ono, musí jednat jinak. Vzal tedy husí brk a namočil ho do inkoustu.

Hermiona jemně zamrkala a rozhlédla se po bílé veliké místnosti. Až po pár vteřinách si uvědomila, že je vlastně na ošetřovně. V hlavě měla zase několik otázek, ale kde najít odpovědi?